Na osadě

Motto:

Osada stará, je naše máma,
osada stará, neumře s náma.
Ta bude za sto let vyprávět až my budeme spát,
kterak ji měl každý rád…

Život na osadách byl sice skromný, ale nic nemohlo nahradit romantiku, kamarádského ducha a upřímné veselí. Trampové se od ostatních milovníků přírody nelišili pouze svým svérázným oblečením a chováním, ale především krásným vztahem k sobě, protože je nespojovala výsada některé společenské vrstvy. Jejich touhu po volnosti a svobodě vyjadřovala také vlastní symbolika, která se objevovala především na osadních vlajkách a znacích, kde převažoval především woodcraft - kruh s rohy. Postupně si vytvořili také řadu svých zvyků, jako volbu šerifa či přijímání nových členů, ale hlavně tradici slezin a potlachů. Oslovovali se přezdívkami, vytvořili si svůj žargon a místní názvy si přejmenovali většinou podle svého. Vznikali trampské anekdoty, kterými se kamarádi trefovali sami do sebe, ale hlavně do paďourů, mastňáků a astrachánů, jak říkali počestným rodinkám a nóbl výletníkům.

Kamarádi z jednotlivých osad se navzájem navštěvovali, scházeli se při kytarách v hospůdkách v okolí nebo v osadních klubovnách. Každou sobotu večer plály podél řeky táborové ohně, všude ozýval se smích a zněly trampské písničky za doprovodu kytar. Nejprve se zpívali písničky lidové, pak následovala vlastní slova na melodie dobových šlágrů, ale potom už vznikaly původní trampské texty a melodie. V 30.létech stala tato hudba sentimentální módou a přestěhovala do repertoárů zábavních orchestrů, někteří trampští autoři se zprofesionalizovali. Vycházely gramofonové desky se "zaručeně trampskými písničkami", které se rodily doslova přes noc. Tato doba naštěstí brzy skončila, a trampská písnička zase se vrátila tam, kam vždy patřila, na osady k táborákům.

Přes den se osadníci věnovali zábavě a hlavně sportování, pořádali vlastní klání a soutěže. Pěstovaly se především druhy sportů méně náročné na vybavení. U žádné osady nesmělo chybět volejbalové hřiště, pingpongový stůl se dal také nějak dopravit, kanoe nebo kajak byly zároveň dopravními prostředky. V zimě se na zasněžených stráních lyžovalo, na zamrzlé řece se dalo bruslit i hrát hokej. Časem se sportovci sdružovali v kluby, aby se mohli zúčastnit i oficiálních soutěží, mnoho z nich reprezentovalo i republiku. Čeští trampové dali světu úplně nový sport, u nás populární nohejbal, ten jej však díky potlačování trampingu po roce 1948 přijal pod názvem footbaltennis. Zlatá éra trampingu tehdy vrcholila a po násilném přerušení okupací se už od té doby nikdy v této formě nevrátila.